JÁ. ŽENA.

"Ženy chtějí být považovány za nepřemožitelné, ale nechtějí, aby muži jednali tak, jako by tomu věřili."  /Ninon de Lenclos/

Kouzlo Vánoc pominulo. Hvězdičky vystřídala srdíčka, hlavně růžová a červená. Přichází Valentýn, svátek zamilovaných. Slavíte ho? Já mám raději 1. máj. Takové to Máchovo "byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas, …" Jenže to komerční šílení teď v únoru nelze jen tak nevidět. Tak koukám na ty symboly lásky a napadá mě, jak to vlastně s tou zamilovaností máme? Láska přece kvete v každém věku. Když se zamilujeme, jsme plné obdivu. Opilé růžovou medovinou vidíme na svém vyvoleném jen samá pozitiva. Jak je skvělý, jak pozorný, báječný, jedinečný, prostě PAN BOŽSKÝ. Bohužel, nic netrvá věčně. Jednoho dne vystřízlivíme. A světe, div se! To, co se nám ještě včera tak líbilo, začneme téměř nenávidět. Začneme na svém protějšku vidět jednu chybu za druhou. Jsme táááák zklamané. A je úplně jedno, jestli jsme si vybraly podle hesla "protiklady se přitahují" nebo "vrána k vráně sedá". Jak se jen mohl tak změnit? Jak je to možné? Pokaždé, když jdeme do nějakého vztahu, máme určitá očekávání. A ty se nenaplní. Nemohou se naplnit, protože jsou to naše očekávání. Klíč ke šťastnému vztahu není v tom, že si vybereme partnera podle našeho typu. Klíč spočívá v tom, že víme, kdo jsme my. A poznáme, jaký typ je náš partner. A přijmeme ho takového, jaký je. Zkuste to. Tak hezkého Valentýna. PS: pokud vás zajímá metoda OCTO CODES, můžete si stáhnout "Muži ve stylu OCTO CODES aneb tak TO vidím já.