NAJDI ZTRACENÉ DĚTSTVÍ

"Člověk si přestane hrát, že zestárl, ale zestárne právě proto." František Drtikol

Taky se vám stává, že něco děláte a úplně přitom zapomenete na čas? A někdy naopak se vám čas tak nekonečně vleče? Každý jsme jiný, a přesto tuto zkušenost máme všichni stejnou. Je to tím, že vždy, když děláme to, co nás baví, co nás naplňuje, čas vůbec nevnímáme. Pokud děláme něco jen proto, že musíme, nebaví nás to, zaměřujeme se více na čas, a ten jakoby se zpomalil. Když jsme malé děti, časem se vůbec nezaobíráme. Hrajeme si, jsme šťastné a baví nás to. Kamarádíme se nejraději s těmi, kteří si hrají jako my. Naši kamarádi mají obvykle nejen stejné hračky, ale i nápady. A je nám spolu dobře. Čím jsme však starší, her ubývá, povinností přibývá, a my postupně začínáme svůj život žít podle představ jiných. Pomalu přijímáme za své jejich názory. Plníme jejich přání a sny, a na ty naše zapomínáme. Čas jde dál, a my jsme stále více nespokojeni, jsme otrávenější, vznětlivější, náladovější, atd.. (každý jistě obratem doplní mnoho dalšího). Nakonec nás už unavuje i ráno vstát z postele a žít. Ztratili jsme sami sebe. Zažili jste to? A dokázali jste se znovu restartovat?

Všichni se můžeme vrátit zpět ke svému dětství. Právě tam je totiž ukryt zázračný lék. TO, co nás tenkrát tak nesmírně bavilo - náš talent. Můžeme ho znovu začít žít. Můžeme dělat to, co nás baví a naplňuje. Přestat vnímat čas a být zase šťastní. A paradoxně tak můžeme  zůstat i dlouho mladí.